John Styffe
Byznys konsultant, kouč a školitel, Focus Fitness, Švýcarsko
Soběstačnost na pracovišti
Soběstačnost je stav mysli, kde jedinec převezme odpovědnost za svou schopnost přežít, existovat, růst, rozvíjet se a prosperovat, buď jako zaměstnanec ve velké korporaci anebo jako vlastník malého podniku. Na pracovišti tento stav mysli se může jevit jako zlepšovatelství, kde podobně jako ve světě byznysu by se na něj hledělo jako na podnikatelství. V tomto stavu si každý uvědomuje, že jeho vlastní existence a doba působení a možná také organizace závisí výhradně na něm samotném.
V mnoha organizacích jsou zaměstnanci závislí a jsou povzbuzováni k vzájemné závislosti. Nezávislost je naopak nežádoucí a je také často vnímána jako ohrožení mocenské struktury. V dnešním světě je mnoho nových organizací, které podporují soběstačnost jako způsob uvažování. Výsledkem je růst tam, kde ostatní se potýkají s opakem. Lidé můžou najít svůj úspěch ve schopnosti povzbudit a podpořit ostatní aby našli svou soběstačnost.
V tomto soběstačném stavu mysli se člověk dívá na sebe jako na hodnotný zdroj, s kterým je potřeba zacházet s respektem a starostlivostí. V starém způsobu uvažování se jednotlivec nutil k překonání svých přirozených možností, aby dosáhl nedosažitelné cíle, co končilo špatným výkonem a nízkou produktivitou, častějším vyhořením anebo v extrémním případě infarktem.
Klíčový element je schopnost rozpoznat, kdy je potřeba pro změnu a pružnost. Většina „si neuvědomuje“ a nedokáže rozpoznat signály anebo jasné příznaky. Technologie může pomoci tyto věci, které nás omezují a ovlivňují náš výkon, přitáhnout do naší pozornosti a vědomí. Když si uvědomíme tyto příznaky, „naučíte se jak“ efektivně zareagovat. V agilním hnutí je klíčovým aspektem schopnost reflektovat anebo retrospektiva. Osoba, která je soběstačná má schopnost „konstruktivní“ retrospektivy, která ji dává schopnost vidět větší celek.
Další klíčovou schopností soběstačnosti je mít jasné zaměření. Lidé se často potýkají s různými vyrušeními. Člověk se zažitou soběstačností je schopný udržovat jasné zaměření a nebude ovlivňován vyrušeními. Důležitým aspektem tohoto modelu je, že management potřebuje být v soběstačném módu, aby mohl podporovat ostatní k soběstačnosti. Když je někdo soběstačný, má k sobě důvěru, není ohrožován dalšími okolnostmi, a může podporovat ostatní v jejich růstu a rozvoji.
Tento model neznamená, že nejsou k dispozici návody. Soběstačný člověk rozpoznává a vítá potřebu návodu, protože si uvědomuje své nedokonalosti a omezení. Naneštěstí, jak jeden manažer poznamenal „Já vím, co potřebuji udělat, jenom to nedělám!. To je místo, kde vedoucí (management) může pomoct lidem podporným a povzbuzujícím způsobem. Aktuálně, dle mého názoru, je potřeba znovu přehodnotit většinu jazykových výrazů, které management používá. Jako příklad slovo „management“ navozuje pocit řízení. Nové slovo, které ho nahradí, by mělo znít – steward.
V soběstačné organizaci jednotlivé případy anebo problémy nejsou viděny jako slabina anebo něco, co je rozbité a potřebuje opravu ale jako něco, co se musí zlepšit. Případy anebo problémy nejsou ignorovány anebo přehlíženy.
Soběstačný jednotlivec má schopnost rozpoznat případy, které mají dopad na produktivitu a výkon anebo brání růstu a rozvoji. Soběstačný jednotlivec vítá upřímné a povzbuzující hodnocení. Ralph Waldo Emerson napsal – „Je to jedna z nejkrásnějších odměn života, nikdo nemůže upřímně zkusit pomoci druhému bez toho, aby pomohl sobě“. Cílem soběstačnosti je, že jednou, když je člověk soběstačný, může se plně zapojit a přispívat byznys komunitě kolem sebe.
Management samotný potřebuje se stát víc soběstačný, aby mohl povzbudit, podporovat a vést ostatní v komunitě, k jejich vlastní soběstačnosti. Manažeři se nesmí bát, že ztratí svoje zaměstnání, když lidé budou víc soběstační. Může to být přesně naopak, protože tak vznikne potřeba manažerů schopných vést a podporovat lidi v jejich soběstačnosti. Navíc bude pořád potřeba manažerů, kteří povedou zaměstnance k tomu, aby se snažili o svou soběstačnost, a k soběstačnosti komunity. Důležité nástroje v tomto procesu jsou měřitelnost, hodnocení a objektivní zpětná vazba. Soběstační podnikatelé budou mít schopnost reagovat vhodně na každou stranu a povzbuzovat každou stranu k její soběstačnosti. Důležitou zručností je schopnost komunikace s každou stranou a nezůstat v izolaci. Tak, jak se člověk stává soběstačný, zvyšuje také množství interakcí. Se zlepšením procesů se byznys komunita stává trvale udržitelnou. Komunita, která je trvale udržitelnou, rozpozná potřebu zaměřit se na potřeby zákazníka, protože bez zákazníka není organizace dlouhodobě udržitelná. Soběstačnost je zručnost/schopnost, kterou se každý může naučit. Všechno, co k tomu potřebujete, je touha a motivace dělat cokoli, co povede k soběstačnosti.
Závěrem, byznys potřebuje povzbudit a podporovat členy své komunity aby byly soběstační a tak zajišťovat soběstačnost organizace samotné. V Agilní komunitě je důležitým prvkem jednotlivec.
Prezentace ke stažení: PDF (247 kB)
O Johnovi Styffe
John je Kanaďan žijící ve Švýcarsku. V roku 1998 odletěl do New Orleans, aby absolvoval svůj první intenzivní kurz v oblasti neurofeedback. Potom se vrátil do Švýcarska pracovat jako školitel a kouč techniky neurofeedback. Jeho školení byly velice úspěšné. S nadšením proto absolvoval mnoho dalších kurzů v America a Evropě, aby poté založil Švýcarskou asociaci pro neurofeedback, s cílem přiblížit neurofeedback více lidem, kteří tak mohou vyzkoušet přínosy školení. Na podzim roku 2008 spolu se svým obchodním partnerem založili The HeartSmart Center. Tady pokračují s implementací programu HeartSmart, který společně vyvinuli. John pracuje jako byznys konzultant – pilotní projekt pro Google, kouč a školitel pro manažery bank, obchodních společností a podnikatele. Někdy přednáší na konferencích. Je aktivním účastníkem fóra „The Stoos Gathering pro Transformaci Managementu“.
Workshop: Self-Sustainability in Business v sekci Program